čapatý II adj. (čapatí, čapatej, čapaté, čapatý, čapaty)
1 mor, slez malý a obtloustlý: t čapati prasata dcki vidz rostó než na vsokéh nohách Přemyslovice PV; ten jejich pez je takí škaredí čapatí Strážnice HO; to je tá čapatá ženská Hluk UH; Cirilek je čapaté Věteřov HO; ona biła taková čapatá Kněžpole UH; čapatá ropka Kelečsko; čapaty Studénka NJ, Opavsko; ▲ Soveno čapatá, nestúpaj do bata Vlkoš HO – část posměšné říkanky 2 zejm. mor baňatý: do čapaté sklinki si dal šedó Slavkovsko-Bučovicko; Vekróhal má čapaté nos, ďefčeska se mo smňejó Prostějov PV; ťi s ťema čapatýma nosama, to sú nedobřý lidé Valašsko; ma čapaty nos Opavsko; čapaté nos Náklo OL; čapatí nos Mistřice UH; čapatí hrnec Uherskohradišťsko; čapatý nos Vsetínsko; čapatej hrnec Kelečsko 3 doširoka rozložený: návido je čapaté Velká nad Veličkou HO; čapaté stř. Morava 4 rozplesklý; přikrčený: ta střecha na te chałupje je uš tako čapato Frýdecko-Místecko; čapaté Prostějov PV; čapatej Kostelany nad Moravou UH
PSJČ; SSJČ
Či