dotlučený adj. (dotłučení, dotlučenij, dotłučený, doklčené)
1 nárazy zraněný, pohmožděný: fpřed bli celi doklčeňi vot kameňu f potoce Úsobrno BK; spadł z lešeňá a došéł celí dotłučení Blatnička HO; narás k ňím dobjehnúła tá, co biła bosorkú, cełá dotłučená Žítková UH; rok sem ležáł f Sarajev’e v nemocňicy, dotłučený řemeňama cełý Valašská Senice VS 2 zabitý: dotlučenij Chodsko
Ko