boháč m. (boháč, buháč, bohač, bohauč, bohoč, bogoč)
cúz bohatý, majetný člověk: von to bil velkej boháč, mňel koňe Poniklá SM; je to boháč šeh boháču Kladsko; to nebili žádní hejdumpejdum, ale pořádní liďi, třebaz nebili žádní boháči Blata; boháči to bl Litovelsko; tadi te Síkora bude boháčem, má tu paradajkové pole a paradajki fčíl idú Podivín BV; néňi boháč, dibi mňél zemi nevín co Bzenec HO; nejsu takovej boháč, abych ťi mohł dávaď zadarmo Kelečsko; v horáh bývaa banda zbojňíkúch, edem tí boháčy sa mjeli co báť Hodslavice NJ; to był najvječi bohadž z dz’edz’iny Sedliště FM; tyn bohaudž je barzo zov’isni, chodobnim by ňidz ňedoł Baborów POLSKO; buháč Blanensko; bohoč Ostravsko; bogoč Jablunkov FM
→  bohačisko n. (bohačisko) augm.: bohačisko Valašské Klobouky ZL
→  boháčka f. (boháčka, bogočka) přechýl.: bogočka, ale akomo, že hruza Jablunkov FM; boháčka Blatnička HO, Valašsko
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BOHÁČ)
Šm

bohač f. (bohač)
bohaté, zámožné panstvo: a tuš přyjechali tam paňi, jakasyg bohač to mus’eła byc’, bo vozuf pylno a tyh dyneruf! Ostrava OV (Petřkovice)
Šm