pekarák m. (pekarak, p’ekarok, pjekarok)
část. slez pec na pečení chleba: ležeł na pjekaroku Kravaře OP (Dvořisko); vlezež do pekaraka a ja če ňepřezradžym Bohuslavice OP; doma my spali na pekaraku Ostrava OV (Hošťálkovice); byo p’yňć tažy v jednym p’ecu tajag do p’ekaroka Bohumínsko; pekarak Velké Hoštice OP, Bílovec NJ (Lubojaty)
ČJA 1, 173 (pec)
Šm