kniha f. (kňiha, kňəha, kňíha)
1 cúz tištěné slovesné nebo obrazové dílo v samostatném svazku: do tí dobi čítal v jeďiní kňize, kerou mňeli doma ešťe po taťínkoj Jilemnice SM; vodvedlas tu kňíhu, co sis pučila vot Aninki Šťastnejch? Náchodsko; pučovali sme si z Hronova vočetení kňihi Kladsko; já bich rát taki veďel, jesi s ťech kňech si ňeco pamatujete, diš tu kňihu přečtete Kladno KL; tak nám to přeříkej, co tam je f tej kňize Dolní Třebonín CK; rát sem čtl f kňihách, proto mám uš inou řeč Záborná JI; diš má jid do škole, tak mu daji pod hlavu kňihi Velká Losenice ZR; tak von přenesl kňihu, lékařskó Chromeč SU; db t kňih mňel aspoň f kňihovňe Cholina OL; a jag dořykali ty sfoje kňihy modlidebne, tak ten čerd mušeł teho študenta v leše puščyč Štěpánkovice OP; zalistovał f takovej velkej kňize Štramberk NJ; přiňis kňihu, jak se za starych časuv žiło v našim kraju Ostravsko; kňəha Ctidružice ZN; řikat s kňihi Výšovice PV; ◘ kňiha kazatelka Kladsko – sbírka kázání; ▲ mjilistrand huž zlatú kňíhu nese Chodsko – část písně 2 cúz svazek listů, zprav. pro úřední zápisy: starši bratr se dozvjeďel, že f kňihách to má připsaní von ke statku Jestřabí v Krkonoších SM; vzal tu kňíhu, tu matriku, a šel po ňí Vinařice KL; uďelal kříš, rozevřel kňihu a začal cáchovat liďi, kerí jeli do dúlu Kladno KL (Švermov); ďeťi poďíl na dvoře mají, neboška jim to vrazíla do kňech Chodsko; přehrabuje se taghle jednou ve vobecňích kňihách a prohlíží pozemkovou vímňeru opce Blata; no von jim tam vedl kňihe Brno BM (Žebětín); f kňiháh našil, že se na šrotováňi ječmeňa ve̬dalo némiň tře̬krát toli Výšovice PV; mosele mo okázaď účte a předložeť kňihe a on fšecko srovnával a skúmal Velký Týnec OL; gruntovňí sa ich ptáł, jaké majú břemena v gruntovňí kňize Brumov-Bylnice ZL (Brumov); jih hledaji do zemske plemene kňihy Ostrava OV (Petřkovice); šag my sobje připravujemy pořadne učetňi kňihy Ostravsko; ◘ Jáchimek se taki bával černí kňíhi, do kerí kantor zapisoval neju̯ječí darebáki Jilemnice SM, voňi mňeli černou kňihu na závodech a tam to bilo fšecko zapsaní Kladno KL (Rozdělov), hnet ca zapíšú do tej černej kňihi Vápenice UH, černá kňiha Rožďalovice NB – kniha provinění, přestupků a poklesků; zlatá kňiha Rožďalovice NB – kniha úspěchů; ▲ utopit se chťela Ančička, že si nemúže vzít Jeňíčka, pantáta má vinu pro túle příčinu, že je dlužen velkí peňíze v gruntovňí kňíze Blata – část písně 3 velká kožená tobolka: kňiha Valašsko 4 též plt. třetí část složeného žaludku přežvýkavců: Stračena mňeła hřebík f kňihách Luhačovicko, já povidám, ta kráva má spečení kňíhi Chodsko, kráva má spečené kňihi Blatnička HO, otruby se kravje zapékły f kňize Kelečsko, kráva má zapečené f kňihách Morava – má chorobu zažívání způsobenou ztuhnutím potravy v předžaludku; kňíha Višňová PB; kňíhi Chodsko; kňiha Doudlebsko; kňihy Valašsko; ▲ kerí zdvíře nosí sebú pořát kňíhu ha čepec? Chodsko, kerí zdvíře má kňíhu, hale čtát nehumí? Chodsko – hádanky
● mluví jako kňíha Rožďalovice JC, młúví jak kňiha Blatnička HO – učeně; já ťe dám tajemstvi! T msiž bd dck přede mnó jag otevřená kňiha Vrbátky PV (Dubany) – musíš být upřímný, nic neskrývat; starí ludé sú otevrená kňiha, kerá sa ríká f pravďe aj f pokori Hrubá Vrbka HO – jsou upřímní, nic neskrývají; v jejih dlaňáh bla jag v grntovňi kňize Výšovice PV – (o smlouvě) podáním ruky byla právoplatně stvrzena; vodňi mlén na Březufce, na Valové a na Vklčce držel svi mleče jag v grntovňi kňize Výšovice PV – věnovali jim péči; mohé bich ceé kňihi o ňih napovidat Hrubá Vrbka HO – hodně; co já v’ím, teho by była kňiha g neuneseňí Halenkov VS – vím toho mnoho; furd bi ležel f ťech kňíhách Nečín PB (Žebrák) – hodně by četl, studoval; choďit s kňihou Svaté Pole PB – neoženit se
→  knížečka f. (kňížečka, kňižečka) 1 čes, mor dem. k 1: to bili ti malinkí kňížečki, po grejcaru, f Kladňe nebo f Slaním, f papírňickích opchodech Libušín KL; tetka chmátl na lštv, vtahl švabachem opisovanó kňižečk a hledal v ňi Výšovice PV; je pré to kňes, ten furd a furd z jakés kňižečk se modli a na rúženc přebirá Prostějovsko; na Vrbici taki jeden stařečeg zažehnávali krúpi. Mňeli jakúsik kňížečku Kobylí BV; ten vječí vitáhnúł jakúsi malovanú kňižečku a začał z ňí číst Starý Hrozenkov UH; kňížečka Křivoklát RA; kňižečka Blatnička HO 2 dem. k 2: voňi mňeli uš tenkrát takoví kňížečki a známki, jako je tejď er ó há, to bilo už za Rakouska Benecko SM; diš sem abristova po aktívu, dosta sem do ruki braunovú kňižečku a tam stáo: Pán cuksfíra Maťej Škrobág bili, sú a budú najlepší voják Hrubá Vrbka HO; mňeli zme kňížečku tadi, co sa to teda značiło, poznačiło sa ten tanečeg a to fšecko Brumov-Bylnice ZL (Sidonie)
PSJČ (kniha, knížka, knížečka); SSJČ (kniha, knížka, knížečka); ČJA 4, 137 (knih gen. pl. f.); ČJA 5, 116 (kniha)
Ši