bedyntr m. (bedyntr, bedynter, pedintr, petindr, petentr, pitingr, bezyndr)
zejm. mor, slez sluha: já nejsem povinovanej ďelat ňekomu petentra Přeštice PM; vite, vona je nádeňce, a debe k ňi postavil ešče petindra Nové Syrovice TR; nbd m ďelat pitingra Lipová PV (Hrochov); fčyl mušeł mjedž dva kuchaře, tyh bedyntruf, co mu tam nošyli ty idła Holasovice OP; dał se nachystadž dobru večeřu, přyňez mu to jeden bedyntr Štěpánkovice OP; mjeł svojeho bezyndra Štramberk NJ; pedintr Mysletín PE; petindr Protivanov PV, Uherskohradišťsko
Hb