kňour I m. (kňour, kňór, kňúr, škňúr, chňór)
1 samec prasete a domácího: kňour Praha PH (Michle); kňór Tišnovsko; kňúr Uherskohradišťsko b divokého: ve Vərchlábi dostali ťeškího kňoura Jilemnice SM; kňour Lípa nad Orlicí RK; kňór Vrbátky PV 2 mládě prasete, sele: kňúr Vnorovy HO; škňúr Vnorovy HO 3 expr. nemotorný, těžkopádný člověk: te̬ seš chňór Knínice u Boskovic BK
PSJČ (kňour); SSJČ (kňour)
Kr