amen I interj. (amen, ámen, ámén, amyn, hámen, ameňə)
závěrečné slovo a cúz náb. modlitby, kázání apod.: diž kňez řek ámen, wodeřeli se kostelňí dwéře a mi mohli na čerstwej zduch Radčice JN; gdiž řek amen, tak se zráťil do hrobu, raňila ho mərtvice Jestřabí v Krkonoších SM; jag řek kňes ámen, bjéžela domu, šati uložila a šla za svou prácej Boháňka JC; jag řek falář amen, hnet se šecko tlačilo k voltáři Postřekov DO; jag řekel ameňə, tak oťekala pričə Zábřežsko; nemohli zme se dočkat, až ďekan řekne na kazatelňi amen Slavkovsko-Bučovicko; ámén Žďár BK; amyn Ostravsko; ▲ k tomu mňe dopomahej Buch Otec, Buch Sin a Buh Duch svatí, ámen Poniklá SM, ve jmeno Otce i Ducha svatího, ámen Trotina TU, zažeň satanáše tam, gde peku̯a pu̯ameň. Až na vjeki, ámen Hrubá Vrbka HO, zbav náz ode złého, amen Komňa UH, buď nom tež na pomocy a zbav nas pokušeňo a fšeho złeho, amen Staré Hamry FM – části modliteb; zustaňte tu s Panem Bohem aš navjeki vjekúf, amen Kladsko – část koledy; amen neprav’ím, aby sa ňe múj lég nezhaťíł Valašské Klobouky ZL – část zaříkadla b promluvy vůbec: vem svou matku a svou manželku a žite spolu do smrťi aš najeki vjeku, ámen Boháňka JC; ňigdi bes príčini ňikomu neubližujte, amen Hrubá Vrbka HO; ▲ zasaťte mu, ludé, kvíťí, svjeto vječné neh mu svíťí, ámen Hrubá Vrbka HO – část epitafu
● to je jisti jako amen f očenáši Nové Syrovice TR, to je isté jak svatej amen Kelečsko – naprosto jisté; ešce neréke aňi amen, gdiš sa otevreli dvera a do ňích sa ftácka Antoš Hrubá Vrbka HO – nedokončil vyprávění; po ňem také abi říkal amen Mšec RA – je upovídaný; gdiž hubu pusťí, jede jí jako trakař, aš človjek nestačí říkat amen Sloupnice SY – nelze ji zastavit v řeči; což jeho máma, po tí se muší říkat amen Ševětín CB – má rozhodné poslední slovo; za ťim nesmíž řikat ámen Ledeč nad Sázavou HB – nesmíš s tím souhlasit; vobláčij se čerstvijš, nebo přídež haš na ámen – Chodsko, stréc choďí aš na amen Nové Syrovice TR, přšilz hš na ámen Knínice u Boskovic BK, tumlujte se, diť přindete do kostela na amen Slavkovsko-Bučovicko, skoro ste došli až na amen Velká nad Veličkou HO – pozdě; pochválen Pán Ježíš Kristus – Haš na vjeki vjekúf, hámen Chodsko, pochválen Pan Jéžiš Kristus, dobré deň. – Navjeki amen, dobré deň Boskovicko, pochválen Pán – Naveki amen Vápenice UH, pochvalem buď Ježyš Krystus! – Navjeky amen Štrambersko, navjek ámen vých. Čechy, až na vjeki vjekú amen Jankovice KM, nav’eg amen Valašsko, navjeky amen Studénka NJ – odpovědi na pozdrav; ďelá amen nat pracó Ždánice HO – končí práci; uďelat amen Velký Bor KT – skončit, zakončit; nat tem už dochtoři ďelajó amen Slavkovsko-Bučovicko – nedávají mu naději na uzdravení, ďelá nad ňím amen Ždánice HO – nedává mu naději na uzdravení
PSJČ; SSJČ
Kl, Kb

amen II n. (amen, ámen, ámén, amyn, hamen)
cúz konec, ukončení: to je konec, ámen, musim ít Libuň JC (Libunec); na to uš nemisli, s ťim uš je ámen Vysoké nad Jizerou SM; jako diš spadne komin fabrickej anebo vješ, najednou bilo ámen Pecka JC (Arnoštov); uš je fšemu ámen Náchodsko; už je ámen s namlouváňim Lípa nad Orlicí RK; je ámen se školou Louny LN; s ťim uš je ámen, to se nedá zmňeňit Benešov BN; uš je ámen, uš je šlus Humpolec PE; huš je láski hamen Chodsko; tak už je s ťim amen Paseky PI; už je ámen Hranice CB (Trpnouze); povidal, že než bude amen, abi bil s kostela venku Polnička ZR; človjeg je staré, o̬táhané, to je amen Loučka OL; jak se vlomim do dobriho piva, jo̬ž je amen Vrbátky PV (Dubany); vojanče̬nó je meze̬ ňó a Metudem amen Prostějovsko; z mozekó belo jož nadobro ámen Oplocany PR; už je s ňú amen, uš sa nevdá Blatnička HO; jak sa čłovjeg ožéňí, už je amen ze słobodú, už má pútečko na noze záp. Uherskohradišťsko; a tož było amen Všemina ZL; s tym je už amen Ostrava OV (Hošťálkovice); amyn tabaka, fajfka zgasu̯a Jablunkov FM; ámen Žatec LN, Říčany PY, Jihlava JI (Henčov); amen Kostelany nad Moravou UH; ◘ se svarbou bil amen marijáši, sestru sem vopusťiť nemoch ; ▲ stará baba, nový řemeň, až na v’eky v’ekú, amen Valašsko, hamen, hamen, spádla bába s kamen Chodsko, amen, spadła baba s kamen Blatnička HO – říkadla na ukončení vyprávění, zprav. pohádek; amen, amen, pravím vám, gde tu bívá Izák, Jakup, Abraham Kobylí BV – říkadlo při mazlení s dětmi; už je, babo, už je amen, uš ti hrabje nedostanem Vnorovy HO – část písně; amen, amen, třikráď amen, nech falež zapadne jag do vody kameň Valašské Klobouky ZL – část zaříkadla
● dokut je chlapik svobodní, šude je svim pánem, a jak se jednou ožeňí, smrťi naši ámen Kladsko, jag do toho jednú vleze, toš smrťi naši amen Mistřice UH – když se ožení, končí mu bezstarostný život; gdepag je takovém jo̬ž amen! Prostějovsko – takoví už nejsou; poščat to ďeckom, toš je s tím amen Velká nad Veličkou HO – nezůstane to v původním stavu; aňi tam nechoť, z ďedou uš je ámen, ešťe bis tam jen překážela Radčice JN, jag ho přestane fejfka ťešiť, je s ňim ámen Vysoké nad Jizerou SM, z babičkou je amen Lípa nad Orlicí RK, uš je s ňím amen Výprachtice UO, uš je s ňim amen Hořovice BE, muší pojít, huš je s ňím nadicki hamen Klenčí pod Čerchovem DO, je s ňím uš amen Stachy PT, ešče je ďedóšek nemocné? – S tém je uš amen Nové Syrovice TR, je s ňém ámén Žďár BK, už je s ňím smrťi naší amen Blatnice pod Svatým Antonínkem HO, ze stařýčkem už je amen Mikulůvka VS, juž je s ňim amyn Jablunkov FM – brzy zemře; huš sám sem mislíl nejináč, než že neburu, že bure se mnú ámen Chodsko – brzy zemřu; jag ho dostanu do ruk, tož je s ňím amen Rožnov pod Radhoštěm VS už je s ňím ámen, uš sa chyťíł brenťáku Valašsko – špatně skončí, dibi vona ho nemňela tak na cejdoje, bil bi s ňim amen Bozkov SM – špatně by skončil, ag deš jednó k advokátof, tak je amen Nové Syrovice TR – špatně to skončí, nepřijíd g baráku, amen marijáši! Benecko SM (Horní Štěpanice) – špatně by to skončilo; to panečku bilo s chudákama hošma amen marijá Náchodsko – špatně, zle; sp’ity na amyn Jablunkov FM – velmi opilý
PSJČ; SSJČ
Kl, Kb