cvik I m. (cvik, cv’ik, cfik, cf’ik), cvika f. (cf’ika)
1 pohyb k zdokonalení tělesného stavu, cvičení: takoví cviki na hrazďe, jen abi se mu střeva nezapodǝrhli! Loužnice JN; začal se čerstvjejc projížďet, a gdo ho nenatrefí při tom cviku, jako Kapírek! Blata 2 učení, výchova: šéł do m’esta na cv’iky Choryně VS; vzał ho do cv’iku Kelč VS (Němetice); to była cf’ika! Petrovice u Karviné KA (Dolní Marklovice); ňechce słuchac’, mus’im ho vzadz’ do c’fiku Baborów POLSKO 3 dovednosti získané cvičením, praxe: houbi že višel ze cviku, diť von to ňigdá neumňel! Držkov JN; cvik Kostelany nad Moravou UH; cf’ik Valašsko 4 expr. přísný vychovatel: džečy dostały cfika za ňeboščyka Štítina OP 5 ryb. velký, nejméně tříletý kapr: cfik Fulnek NJ 6 krejč. opakovaný steh: cvik Bolehošť RK
● mít na cviku Kladsko – pod dohledem
PSJČ; SSJČ
Ba