ogara m. (ogara)
1 část. vm hoch, chlapec: máme velice zdorovitého ogaru Mistřice UH; ten náž ogara je vječňe zaskřítaný Pozlovice ZL; přeca sem býł enom ogara, netrúfał sem si Nedašova Lhota ZL; ogaré, poďme tam Valašskokloboucko; ogaři se ťešíja, jak fšecky zmrskajú Lhota ZL; gde zaz bjehá ten náž ogara? Zlínsko; ogara Vizovicko 2 zejm. sev. vm expr. odrostlý hoch, mladík: a tož vichoďa škołu, co z ogarú? Přerov PR; to nebiu̯o spješéj čújat, abi ogara roďičú neposúcháu̯ Mistřice UH; ogaru odvédli na vojnu Luhačovicko; co chceš, ogaro, za to húsa? Neubuz ZL; ogara Břeclavsko 3 milý, milenec: ona choďí z ogarú Nedašova Lhota ZL 4 expr. darebák, holomek: ogaro, toš co s tebú? Nedašov ZL 5 expr. tlustý, nemotorný člověk: ogara Mistřice UH
ČJA 1, 1 (chlapec)
Šm