beč m. (beč)
vm pláč: ona je lútosťivá, že bi sa daa do beču Lanžhot BV; biło í do beču Blatnička HO; přiša dom z bečem Hluk UH; daa sa do beču, ledváže sem na ňu pohléda Mistřice UH; bečem ňidz nespravíš Kněžpole UH; diš to v’iďím, tož je ňe do beču Pozlovice ZL
● to býł dneskaj déždž jag bapský beč Valašsko – krátký; to bio beču jag na pohrebje Velká nad Veličkou HO – hodně; dyž ho uviďeła, mjeła bedž na krajíčku Valašsko – měla blízko k pláči; už je v beču Mistřice UH – pláče; Ferdož má kútki na beč Mistřice UH – nabírá k pláči
Km