koliba I f. (koliba, kolyba)
1 vm, slez dřevěná horská bouda pro pastevce: mňeli kolibu złoženú a košár postavení Brumov-Bylnice ZL (Brumov); s té koliby sa kúří, takové bałty kúřu sa valiły Nedašov ZL; s koliby sa přeredykały besedy do sušýrňe Halenkov VS; starý bača čáře ze svým stádem ze salaša do koliby Rožnov pod Radhoštěm VS; přilečeł na sałaž do koliby a sebroł tam grutkym syra Milíkov FM; koliba Frenštátsko; kolyba Hrádek FM 2 expr. nepříjemnost: koliba vých. Prostějovsko
PSJČ (koliba); SSJČ (koliba)
Šm