košár m. (košár, košar, košor)
1 proutěná, popř. dřevěná ohrada pro ovce a vm, vých. slez sestavená z dílců umožňujících její přemístění po vypásání louky (za účelem postupného hnojení půdy ovčím trusem): gdiž docházał ke košáru, vidzeł, jag bačovi psi ščekajú na jeden keř Starý Hrozenkov UH; košár nestáł na jednom mísťe pořáď jak koliba, jag była v ňem zem ohnójená, sťehováł sa o místo daléj Brumov-Bylnice ZL (Brumov); přišéł ňe pomozd večér podójid ofce, košár pretáhnúd a tag dále Nedašov ZL; ofce były f košáře, to było z otkorkú takové płoty uďełané Vidče VS; vyháňáł ofce s košára Valašsko; pomogou̯ dojidž a košor přegrodžou̯ Dolní Lomná FM; košár Blatnička HO; košar Frenštátsko, Frýdecko-Místecko; košor Bystřice FM b ohrada vůbec: zavri ti husi do košára Velká nad Veličkou HO; hunym zavři husy do košora, ac’ ňeseru po płacu Frýdecko-Místecko 2 nekrytý chlév pro vepře: košár Kyjovsko
● dokáď je baran f košáře, dycky može byď jahňa Valašsko – dokud je doma muž, vždy se může narodit dítě
PSJČ (košár); SSJČ (košár)
Šm