příloh m. (příloh, přiloh, příłoh, přiłoh, přyłoh, přiłuh, přiu̯uh)
1 zejm. jzč, vých. slez neobdělaný pozemek, úhor: tutich pár záhonú necháme letos na příloch Chodsko; to se nechali přílohi, to se spásávalo, na to se hoňil dobitek Nalžovské Hory KT (Velenovy); nemušíte to tahounovat, necháme to na příloch Volyně ST; pole leží přílohem Husinec PT; na vesno budz’eme sadz’ic’ kobzole do přiłoha Frýdecko-Místecko; příłoch Starý Hrozenkov UH; přiłuch Vojkovice FM; přiu̯uch Dolní Lomná FM 2 (horská) pastvina: přyłoch Pržno FM 3 pole, zprav. špatné, mokré: přiloch Dobruška RK 4 široký chodník za stodolou: přiloch Jílovice RK
PSJČ (příloh); SSJČ (příloh); ČJA 3, 31 (úhor)
Šm