feldvébl m. (feldvébl, feldvebl, feltfebl, feldbelbl, felvébl, felbébl, felébl, filvébl)
cúz voj. šikovatel (v rakousko-uherské armádě): já sem k feldvebloj choďil místo ke kumpaniji, fšecko možní sem mu musel takle uďelať Poniklá SM; křikne jako feldbelbl na vojňe Jilemnice SM; von tam bil s ňima feldvébl a ten bil na ňe vostrej Kladno KL; dvá feldvéblové bili raňení Žďár nad Sázavou ZR (Stržanov); pán feldvébl ťi pohoďá na rajčuli párkrád bičem, aš ťi navrú na pudle štráfi jag itrňice Hrubá Vrbka HO; budzem-li odvedeňí, do pół roka zrobím felbébla Starý Hrozenkov UH; jede g ňim feldvébl na šmatlavéj kobyle Halenkov VS; popadł mje filvébl za rameno Hranice PR; felbébl Praha PH, Mistřice UH; felébl Polná JI (Janovice), Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; felvébl Prostějov PV, Blatnička HO, Kelečsko; feltfebl Slezsko
● hnal jak felbébl Litovelsko – šel velmi rychle, spěchal; křikne jako feldbelbl na vojňe Jilemnice SM – hlasitě, rázně
PSJČ (feldvébl); SSJČ (feldvébl)
Šm