košut m. (košut, košút)
1 kozel a vykleštěný: košut Luhačovicko, Valašsko b sev. vm kozel vůbec: to nám se jednú uléhł u šutej koze cap, moji taťineg mu řýkali košut Zlín ZL (Salaš); koza sa hóňí, doveď ju ke košutov’i Lhota u Vsetína VS; košut Bohuslavice nad Vláří ZL, Újezd ZL, Lužná VS; ◘ zab’iť košúta Valašsko – svrhnout kozla z kostelní věže v rámci hodového zvyku 2 vrchní snop na mandelích: košut Novobydžovsko
→ dem. košutek v. t.
ČJA 3, 208 (kozel)
Šm