vatra f. (vatra)
1 vm, vých. slez velký oheň rozdělaný ve volné přírodě: vatra horí Vápenice UH; m’aťe sa zb’írały a hneď na poli páliły, kole vatry bývało ďecek! Valašské Klobouky ZL; rozďełali vatru Velké Karlovice VS; v nocy aj ve dňe hořeła vatra mezy drvám’i Rožnovsko; bača zdusýł na vatře oheň, uhlíky a popeł rosypáł přet kolibu Valašsko; oheň na vatře pjekňe žňáł Valašsko; haluz’e zme pozbirali na hrumadu a zapolili vatru Frýdecko-Místecko; vatra Frenštátsko, Bocanovice FM, Bukovec FM 2 otevřené ohniště v místnosti: lude leželi hłavami ku vatře Morávka FM; vatra Frenštátsko 3 pochodeň: vatra Valašsko 4 množství něčeho na sobě nakupeného a hromada dřeva určená k zapálení: rozložíł pod bukem oheň, daja k ňemu z dołňí strany pořádnú vatru surovú Brumov-Bylnice ZL b hromada bramborů obložená slámou a hlínou, určená k přezimování na poli: vatra Frenštátsko c hromádka spadaného suchého jehličí: vatra Študlov VS, Újezd ZL d expr. hromada výmětů; velký výmět: ňechał po sobje pot smrečkem pořadnu vatru Frýdlant nad Ostravicí FM; vatra Frenštátsko e hromada, velký počet něčeho vůbec: ve mu̯íňe biu̯a ohromná vatra mňechú Hrubá Vrbka HO; ◘ vatra rozmarínu Lipov HO – vysoké rozmarýnové pruty, které nosí stárci za kloboukem během hodů
PSJČ (vatra); SSJČ (vatra); ČJA 2, 72 (spadané suché jehličí)
Šm