brule f., n. (brule, brúle)
část. svč expr. zrakový orgán, oko: má velkí brule, je to bruládž brulatej Záhoří SM (Dlouhý); heskí ďučátko, má takoví velkí brúlata, že? Radčice JN; to ťi spallo ňeco do brulete? Držkov JN; vodeř uš konečňe brule, spáči nedospalej! Jilemnice SM
● má brulata jako studinki Loužnice JN – hluboké, výrazné oči; má ti brule navәrchu jako zajic Bozkov SM – je udivený, zděšený; hajnej koulel brulema zle Vrchlabí TU – tvářil se přísně, hněvivě; chalupňik jen vivalil brule Vrchlabí TU – byl překvapený
Ir