kaliga I m. (kaliga, kalika)
1 sev. vm, slez člověk nebo zvíře s tělesnou vadou, mrzák: sem kaliga, že ledva chodžym Hlučín OP; přišeł z vojny, ale kaliga Kunčice pod Ondřejníkem FM; kalika Velké Karlovice VS, Ostrava OV (Polanka nad Odrou); kaliga Novojičínsko 2 nemocný člověk: de̬ž mňel ňegdo se̬na a be̬l ten taťig nejaké kaliga, tož legramiroval Hluchov PV; psi maso je to̬ze zdravi, só e̬ páde̬, že takové kaliga pse̬nó se ve̬kuliroval stř. Morava
Šm