harašit II nedok. (harašit, haraše̬t, harašiť)
neos. ztrácet normální duševní schopnosti; chovat se nerozumně: haraší mu to Raná CR; haraše̬t Bousín PV; harašit Uherskohradišťsko
● cák ťi haraší v hlau̯je? Náchodsko, haraší mu to v hlavje Mladá Boleslav MB, haraší mu na cimbuří Višňová PB, haraší mu ve vježi Telč JI – chová se pomateně, nerozumně, zas ťi haraši f palici? Frenštátsko – zase se chováš pomateně, nerozumně?
XY

harašit I nedok. (harašit, harašiť, harašyť)
šramotit, šustit; hlučet, rámusit: za chvíli uslišeli harašeňí zedňickí lžíce Semice NB – verb. subst.; vyďełaj ty kluče s tej krabice, aby to ňeharašiło Frenštátsko; harašit Náchodsko, Zlatá Koruna CK (Plešovice); harašyť Valašsko
● za ťím haraší mári Plzeň PM – brzy zemře
PSJČ (harašiti); SSJČ (harašiti)
XY