bača m. (bača, báča)
1 zejm. vm vrchní ovčák, správce salaše: nekeří ogaři pomáhali bačovi hnad ofce, keré sa pořáď vracali, aš pod ďeďinu Brumov-Bylnice ZL; zbojňíci bes strachu choďívali g bačom pro mléko a pro sýr Vsetín VS; ty sy bača, ty byz moch tag barany dójiť! Horní Bečva VS; a jedyn ofčar byvo, co syr rob’i a pomogo dojidž a košor přegrodžo, a by bača Dolní Lomná FM; bača Štramberk NJ, Frenštátsko, Jablunkovsko 2 vm obecní pastýř: nech aj ostatňí bačé necco majú, aj ťi chcú biď na svjeťe Brumov-Bylnice ZL; každý bača, hofer rád uhlédł ty zbojňíky Vsetín VS; dneskaj už baču sotva gde zahlédneš Rožnov pod Radhoštěm VS; bača Blatnička HO, Luhačovicko; báča Valašskomeziříčsko 3 vm expr. statný, popř. tlustý muž: Hanácy, to sou bačé Kelečsko; to je ale bača! Valašsko; bača Uherskohradišťsko; ▲ bača tłustý žere chrústy Lhota u Vsetína VS – dětský posměšek
● je tustí jag bača Mistřice UH – velmi tlustý
→  bačík m. (bačík) expr. dem. k 1: bačík Valašsko
PSJČ; SSJČ
Kl