bojovník m. (bojovňík, bojovňik, bojoňik)
1 kdo bojuje, zápasí: na funus mu přišli taki ti jeho kamaráďi, bojoňici ze sjetoví válki Benecko SM (Horní Štěpanice); náš kohót je hotové bojovňik Dobrochov PV; bojovňik Jablunkov FM 2 bot. meduňka lékařská (Melissa officinalis): po čaju z bojovňika se dobře spi Studénka NJ
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BOJOVNÍK)
Šm