baňa I f. (baňa, báňa)
1 rána do hlavy nebo do těla a cúz expr. políček, pohlavek: dám ťi báňu Karlovice SM (Svatoňovice); dostal báňu, aš se svalil Nemyslovice MB; dala sem ji baňo, až mňe roka pálela Třesov TR; dš sme si hrál  potoka, tak sem kolkrát přšla dom mokrá a to sem pak dostala baň, aš to plesklo Zábřeh SU; já sem dostál vod ňeho takovó baňu, že mňe tekla kríf Rájec-Jestřebí BK; dá ťe baňo Boskovice BK; abs nedostal nekeró baň Prostějovičky PV; dám ťi baňu, aš ťa červená poleje Blatnička HO; jag ňa budeš pekliť, toš ťi dám takú baňu, že sy sedneš Lhota u Vsetína VS; takú baňú mu vłepíł Vsetínsko; dam ťi baňu, aš se zmoceš Frenštát pod Radhoštěm NJ; báňa Plzeň PM, Jemnice TR; baňa Valašsko, Frýdlant nad Ostravicí FM (Lubno); ▲ dostaňež baňu a druhú na ňu Vlkoš HO; dostał baňu a druhu na ňu Ostrava OV; dosto baňe, drugum na ňe Jablunkov FM – rýmovačka b slez úder do zad: že ťi dom baňu do řbeta! Palkovice FM; dam ťi baňu do hřbetu, aš ťi sopel vyleťi Frýdlant nad Ostravicí FM; baňa Ostrava OV (Valašsko), Ostrava OV (Hrabová) 2 trefa, zásah: a to bude baňa! Morava
→ dem. baňka v. t.
SSJČ
Či