aplégr m. (aplégr, aplegr, oplégr, oblégr, oblegr, voplégr)
1 cúz část rostliny sloužící k vegetativnímu rozmnožování, odnož; oddenek: dej si ti oplégri na den do wodi, abi se ťi pjekňe ujali Radčice JN; s teho oplégr modz nebde, msim, že nám schne Litovel OL; vem se oblegr a maž hned muškat Březová OP; aplégr Rožďalovice NB; oplégr Jičín JC, Náklo OL (Mezice); voplégr Náchodsko; oblégr Kelečsko 2 expr. potomek, dítě: žena mu přinesla do roďini novej oplégr Jičín JC; oblégr Louny LN; aplegr Mělník ME
PSJČ; SSJČ
Kn