brach m. (brach)
zejm. mor přítel, kamarád; muž, zprav. v důvěrném oslovení: na to tancováňí já uš su, brachu, starej Kobylí BV; brachu, nedám ťi Návojná ZL; brach Mysletín PE, Valašsko; ◘ milej ti brachu, ti to dat musíš, von ťi to tak nenechá, prelát Rosička ZR; to bes je urazíl, milé brachu Drahonín ZR; milé brach, seš trošk hlópé Vanovice BK; já jš, milá brach, špatňe slšim Lipová PV (Hrochov); a toš se ťe tam, milá brach, pohádal, ja Litovelsko; milé brachu, se mnó to už de s kopca, za chvílu mňe odnesó na krchof Slavkovsko-Bučovicko; ja, milej brachu, mi si taki pokliďíme Kobylí BV; miłá brachu, to sa mosíž ináč štrekovat, diš si chcež neco viďełat Blatnička HO; ja, miłá brachu, to siz mňéł dad lepší pozor Kostelany nad Moravou UH; milej brachu Hlinsko CR
→  brášek m. (brášek, brašek) expr. dem.: brašek Morava; ◘ ja, tag je to, milé brášk Litovel OL
Ši