brácha m. (brácha)
čes, mor expr. sourozenec mužského pohlaví, bratr: tak ten sem zal bráchoj a druhej sobje Pěnčín JN (Alšovice); já mňel ešťe bráchu, von bil starší vo dva roki Martinice v Krkonoších SM; já misel, žé to taťíčkovo brácha Most MO (Souš); já sem zviklej na bráchu, tak to se nesmíž ďivit Benešov BN; vzala nás, teda mňe a brách, a šlo se na Hsi rnek Suchý BK; muj brácha mňel pincka Jeseník JE; tak sme, pravda, z bráchú sme jedenkráď nocovali Návojná ZL; ftedy sem m’éł bráchu rát, báł sem sa o ňeho Halenkov VS
→  bráška m. (bráška) expr. dem.: a bráška, von je zenňikem Semilsko; bráška Zlosyň ME
PSJČ; SSJČ
Ši