béč m. (béč)
◘ plačtivé dítě: už zaz beči, bédž hobečené Smrk TR
→  béček m. (béček, bejček, beček) expr. dem.: gdiž ďíťe furd beči, říkaji mu beček Budeč JH; ti sež bejček rozbrečenej Dačice JH; náž béček, slzavi ódoli Smrk TR
Km

beček m. (beček)
též plt. pláč: náž Joška došel ot súsedú z bečkama Bořetice BV; beček Jemnicko
Km