bečák m. (bečák, bečak)
1 expr. pláč: Marťineg z bečákem zalezł do koutka Vsetín VS; z bečakem ňidz ňespraviš Kopřivnice NJ; bečák Valašsko 2 čes, mor expr. plačtivé dítě: přestaň, s takovimle bečákem ňikam nejdu Držkov JN; neh ho, bečáka ukřičeního Záchlumí UO; co chcež, bečáku jeden Hrachoviště JH; ďecka bečáki nemám ráda Slavkovsko-Bučovicko; Janeg nebył žádný bečák Vsetín VS; bečák Světlá pod Ještědem LB; bečak Opava OP (Kateřinky); ◘ bečág ubečaný, enom to napłáká pořát Podhradí ZL; ▲ bečáku bečavý, f prachu, błaťe valaný, zabedž ešče ráz a dostaneš klas Vsetín VS – dětský posměšek 3 expr. hlučný člověk, křikloun: naše strejci sou taki takovi bečáci Bohdašín RK
Km