aufcuk m. (aufcuk, aufcúk)
1 zařízení k dopravě osob nebo nákladu svislým, případně šikmým směrem nahoru a dolů, výtah: vozime na panski sépce aufcukem vobili nahoro Nové Syrovice TR; aufcukem tam fšecko vozijó, vlastňe vtahjó Protivanov PV; aufcuk Smrk TR 2 část divadelního jednání, výstup: von tam mňel takovej aufcúk, gde vistupoval převlečenej za kuchařku a zaďelával knedliki Kladno KL 3 zedn. hladítko: aufcuk Louny LN
● já sem na neho zacupal, ale von jel po schodeh dul jako po aufcuko Nové Syrovice TR – rychle utíkal
SPJČ (AUFCUK)
Kn