auspuc m. (auspuc, aušpuc, aufpuc)
1 část. čes, část. mor vyhubování, pokárání: dostal auspuc, že na to hnej tag nezapomene Paseky PI; hu nás to aňi bes auspuco néde, to je každé večir! Nové Syrovice TR; dostál sem od mistra auspuc, ale nevím za co Slavkovsko-Bučovicko; Antola dostá od mamňenki pořádní auspuc Mistřice UH; aufpuc Praha PH (Michle); aušpuc Havlíčkův Brod HB (Jedouchov) 2 výprask: staré dával zaz ďeckám auspuc Drysice VY; došéł si pro auspuc Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
Kn