břitev f. (břitev, břite, bžitev), břitva f. (břitva, břetva, břtva, břitfa, břytfa)
1 cúz holicí nůž: von mňel viřezanejh břitvou mnoho panáku ze dřeva Držkov JN; já se voholim jen břitvou Úlibice JC; ta břite ňe prachňic nepucuje Dobruška RK; von mrzg břitvou a marš s chalupi Mažice TA; a toz jenom mdll, břtvz nebrósl? Cholina OL; břytfy sy nabrúsíł, namydlíł ho a razyrováł Branky VS; chc’eł sem se orazyrovac’, ale mam tupu břitfu Ostrava OV (Hrabová); mum dobru břitef, tak se razyruju sum Vratimov FM (Horní Datyně); ta bžitev juž je tupau, tša ju vybrujs’ic’ Baborów POLSKO; optahnutá břitva Blatnička HO; břytfa Štítina OP 2 český kolový tanec: břitva Hlinsko CR (Čertovina) 3 březová hůl: břitva Chodsko
● vostrej jako břitva Kostelec nad Vltavou PI (Sobědraž), je ostry jag břytfa Štítina OP – velmi ostrý; holka jako břitva Lípa nad Orlicí RK – štíhlá, pěkně rostlá; gořołka jag břitfa Petrovice u Karviné KA (Závada) – silná; vona má jazik jako břitvu Rožmitál pod Třemšínem PB (Starý Rožmitál), ta má jazeg ostré jag břetvo Prostějov PV – je velmi jízlivá; mňela prdel jako břitvu Lípa nad Orlicí RK – byla velmi hubená; bejt jako břitva Velký Bor KT – přísný; advokáťi umijó leďi pulvirovaď bez břetve Věrovany OL – nemilosrdně okrádat
→  břitévka f. (břitéfka) dem. k 1: břitéfka Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
PSJČ; SSJČ
Km