brdíčko n. (brďíčko, brďičko), brdýčko n. (brdíčko)
1 dem. k brdce, brdco 1: brďíčko Česká Třebová UO, Brníčko SU; brdíčko Osík SY, Bohdašín RK 2 svč součást vah u vozu, k níž se postranky zapřahá tažné zvíře, rozporka: dal si ďelat nowí brdíčka Kladsko; prašťil sem ho brďíčkem Klášterec nad Orlicí UO; na váhách u selského vozu je zavješeno brdíčko Dobruška RK; zapřáhli dobitče g voji, prostranki dali g brďíčku Police nad Metují NA (Hlavňov); brdíčko Slavětín nad Metují NA, Poříčí u Litomyšle SY; brďíčko Písařov SU, Šumvald OL 3 svč malá rozporka (vždy jsou dvě), která se připojuje k velké: k voji pro koňe zavješují brce z brďíčki Litomyšl SY 4 nosidla na vodu: brďíčko Šumpersko
PSJČ; SSJČ; ČJA 3, 139 (rozporka); SPJČ (BRDÍČKO)
Či