brdouc I interj. (brdouc, brdúc, brduc, brdunc)
vyjadřuje úder, pád: noha mi sklouzla z návalu ha já brdouc po hlavje delú Chodsko; idu a brdúdz do zákopy Luhačovicko; tu fčyl vylečy cošyg z okna, prazg mje do hłavy, a ja brduc, uš sem ňevjedžeł o svječe Štěpánkovice OP; brdunc Boskovice BK; brdúc Valašsko
Či

brdouc II m. (brdouc)
svč úder pěstí, herda: dal do ňej brdouc Rovensko pod Troskami SM; já čkal brdouc, a vono ňic Loužnice JN
Či