bečice f. (bečica, bečyca, bečeca, bečca)
1 zejm. vm sud, zprav. menší: na drhé deň zastavil  chalópk pivák a složl tam nekolg bečc Výšovice PV; bečce nebl jž hoďici na pivo, bl bez vrchňiho dna Čehovice PV; šlivovicu dáme do bečice Slavkovsko-Bučovicko; spješéj zme sa aj kúpávali v bečici, vana lebo ňeco takého nebio Javorník HO; stríčeg našli f komore bečicu od zelá Boršice UH; nedy aj ze dv’e ze tři bečice zelího bývały Nedašov ZL; dyryguje bečycu do sťinu, aby pivo nestepłało Frenštátsko; bečica Blatnička HO; bečyca Valašsko; ◘ bečyca na zelé Liptál VS; sypacý bečyca Valašsko – násypný soudek 2 expr. tlustý člověk: bečyca Valašsko
● je tłustí jag bečica Blatnička HO – velmi tlustý; má břuh jag bečycu Kelečsko – velké břicho; kotóli se jag bečeca Prostějov PV – (o malém tlustém člověku) obtížně chodí
PSJČ; SSJČ
Ba