bečoun m. (bečoun)
zejm. čes expr. plačtivé dítě: ti seš ale bečoun proťinej! Držkov JN; přestaň, ti bečoune! Mrákov DO; ale ďi, ty bečoune uřvanej! Choryně VS; bečoun Jičín JC, Doudlebsko
PSJČ
Ba