brebentit nedok. (brebenťit, brebenťiť, brebenďit, brebenčit, drebenčyč, drebenďit, rebenťit, rebenťiť, rebenďit, rebenčit, rebenčít, rebeňit, brabenťit, brebonťit, rebonťit, reboňit)
1 cúz rychle, nesrozumitelně mluvit; žvanit: vona brebenťí i s pojetřím Náchodsko; ďeťi, pjekňe modlit! Vi rebenčíte, to neňí modlidba Chodsko; vona vidrží brebenťit, i gdiš ví, že jí žádnej neposlouchá Paseky PI; on tag ražno rebenťíł, až nem’iło Valašsko; rebeňit Novopacko, Hořicko; reboňit Novopacko, Velká nad Veličkou HO; brebenďit Sedlčany PB; brabenťit Žďár PI (Žďárské Chalupy), Prostějov PV; rebenčít Česká Kubice DO; drebenďit Zlatá Koruna CK (Plešovice); rebenďit Zlatá Koruna CK (Plešovice); brebenčit Dolní Třebonín CK; rebenťit Prostějovsko; brebonťit Blatnička HO; brebenťiť Valašsko; drebenčyč Holasovice OP 2 hlučet; hlučně mluvit: přestaňte ďecka brebenťit, néňi slšet vlastňiho slova Lipová PV; jag by pjet koňi drebenčyło po cešče Opavsko; rebenťit Prostějovsko; rebonťit Věteřov HO; reboňit Velká nad Veličkou HO; rebenťiť Valašsko
● brebenčili jako žiďi ve škole Náchodsko
PSJČ; SSJČ
Či