bubeník m. (bubeňík, bubeňik, bobeňik, bbeňik)
1 hráč na buben: v beneckí kapele mňeli bubeňika vihlášeního Benecko SM; hraje f kapele, je bobeňik Prostějov PV; bubeňík Kostelany nad Moravou UH, Valašsko 2 kdo bubnováním veřejně něco ohlašuje: ráno choďil náž bubeňik, co nám dával správi, a bumnoval, že naše republika bila vopsazená Martinice v Krkonoších SM; bbeňik vbbnoval, co blo třeba Zábřežsko; posledňi bbeňig bl tuťka Lojza Lipová PV (Hrochov); ot přectavenstva opce ohłašovał bubeňík Kelečsko; był tam obecňi policajt, v jednej osobje baj obecňi bubeňik Frenštátsko
→ přechýl. bubenice v. t.
PSJČ; SSJČ; SPJMS (BUBENÍK)
Km