běl I f. (bjel, b’el, bel)
1 kvalitní bílá mouka: lepší mouce říkali bjel Paseky nad Jizerou SM; bel Litomyšlsko 2 vrstva dřeva mezi jádrem a lýkem, zpravidla světlejší: bjel Jamné nad Orlicí UO; bjel Humpolec PE; bjel Vnorovy HO; b’el Valašsko 3 přepuštěné sádlo: dostála vot kmútri harnedz bjeli na vomastek Mrákov DO
PSJČ; SSJČ
Hb