brekot m. (brekot, brékot, břekot)
zejm. čes pláč: no toť je ňákího brekotu Jilemnice SM; já nemúžu slišet ten brékot Louny LN; tak jen žádnej brekot a hajdi domu Kladno KL; ale, ale, takovej brekot a ti slouze jako hrachi Žďár PI (Žďárské Chalupy); nech uš toho brekotu Pacov PE; roďiče mu višupou metlou a ozve se brekot Budeč JH; dal se do brekotu Sněžné ZR (Krátká); břekot Brandýs nad Labem-Stará Boleslav PY
● má brekot a smích v jednom pitlíčku Rovensko pod Troskami SM – snadno střídá pláč a smích
PSJČ; SSJČ
Či