bonbonek m. (bonbonek, bonbónek, bombonek, bombónek)
1 dem. k bonbon 1 1: kupc’e jake drobne bombonky, ac’ fšeckych podz’elim Skřipov OP (Hrabství); ▲ tuť tto bombónk msiš rát cmlat, pořát se hsmivat a přestad brmlat Lipová PV (Hrochov) – říkadlo 2 čes dámský klobouk, zprav. menších rozměrů a bez krempy: šla ťi tadi Blažena, prodaná h Broďe tejť, ale na hlaje ťi ňeco nóbl, malej klobouček jen na vršek hlawi, prej módňí bombónek to menovala Radčice JN; bombónki nosila málokerá Náchodsko; bonbonek Roudnice nad Labem LT; bonbónek Turnovsko, Volyně ST; bombonek Liberecko, Vlašim BN
PSJČ; PSJČ
Ši