bažina I f. (bažina, bažna, bažyna)
cúz místo s vlhkou, nepevnou, propadající se bahnitou půdou, močál: přes to mokro se nemňelo večír choďit, abi ti sjetílka člojeka nezavelli ňede do bažini Loužnice JN; na bažinách na jaře stojí voda Chrudim CR; při formarši sem přešel přez bažinu Kladno KL; sedláci vzali háki, tiče, bježeli g bažinám, ale nezachráňili ňikoho Borovany CB (Radostice); každá ta švarma si mušela najít přechot přes tu bažinu Olešnice CB (Buková); vona se vječím ďílem při bažinách ta slota drží Škrdlovice ZR; bla tam bažna a já sem se do ňí propadl Uhřice BK; zablóďil v bažnách Lipová PV (Hrochov); zabłúďili lecigde a uviďeli svjetéłko a do tyh bažin negde zalézli Nedašov ZL; šéł hore Pastorkovem a přyšéł na bažyny Velké Karlovice VS; bažina Huštěnovice UH; bažyna Větřkovice OP
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 136 (močál); SPJČ (BAŽINA); SPJMS (BAŽINA)
Km