bylinka f. (bilinka, bilenka, bilnka, belinka, belenka, bylinka)
1 čes, mor nedřevnatějící rostlina nebo nedřevnatějící část dřeviny (list, květ), zprav. s léčivými účinky: bilinář zbíral bilinki Dobrovice MB; sušili sme mateřinku i jiní bilinki Zásada JN; bilinkáři zbírali bilinki Nový Bydžov HK; sušili sme bilinki Dolní Třebonín CK; vona rozumňela fšelijakejm bilinkám Ševětín CB; bilnk si vařim na plica Lipová PV (Seč); bilnk só modz dobri na fšeljaki nedh Přemyslovice PV; belinki Světnov ZR; bilinki Břeclavsko; bylinky Frenštátsko; ▲ vraní koňe řechcó, obroko jest nechcó, jenom to belenko, drobnó jetelinko Běleč BK (Křeptov) – část písně 2 bylinný likér: koštovávali jeřabinku, jalocovou, bilinku, rúžoku a ešťe jiní Paseky nad Jizerou SM
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 101 (léčivé byliny)
Km

bilinka f. (bilinka)
expr. mládě husy, house: bilinka Žampach UO
ČJA 3, 243 (housátko)
Ko