bičík m. (bičík, bičik, bičyk, bjičyk, b’ičyk, bičék)
1 dem. k bič 1: biček Beroun BE; bičék Vanovice BK 2 sev. vm, slez bot. svlačec rolní (Convolvulus arvensis): b’ičyk Valašsko; bjičyk Spálovsko; bičyk Hlučínsko 3 tenká, pružná tyč u vozu spojující vrchní část žebřin: bičík Morava 4 tyč sloužící k brzdění vozu: bičík Ostrožská Nová Ves UH 5 svč tkalc. součást tkalcovského stavu: bičik je kulatá činka a u toho je šnurka Benecko SM (Horní Štěpanice)
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 108 (svlačec)
Ko