bytník m. (bitňík, bitňik)
1 občan, obyvatel: tejďe ve si kalej bitňik neňi, samej lekreant Držkov JN; bitňík Semilsko 2 podnájemník: mňel sem taki pro jednoho bitňika plac Kněžmost MB; co vostala sama, brala do patra bitňiki Bozkov SM
→  bytnice f. (bitňice) přechýl. k 1: bila tam bitňice stará Vyskeř SM; bitňice Světlá pod Ještědem LB
Km