bachoř m. (bachoř, báchoř, bachouř, bachuř, bachuž)
1 část zvířecího těla, popř. výrobek z ní a vepřový žaludek používaný jako obal, do něhož se plní tlačenka: bachoř Bílá Třemešná TU, Nemyslovice MB b svč výrobek ze zabijačky, jelito nebo tlačenka: vedle jelit a jitrňídz ďelal se vo zabíjačce bachoř a dorota Loužnice JN; bachoř Javorník UO, Červený Kostelec NA (Lhota) c břicho: ta krava mau velk’i bachuš Baborów POLSKO 2 zejm. svč expr. lidské břicho: won jedlik je, ale bachoř jako bi aňi nemňel, že je takowej dlouhán Radčice JN; ten si cpe bachoř Bílá Třemešná TU; má takovího bachouře Nový Bydžov HK; bachoř Poděbrady NB (Přední Lhota); bachuř Novojičínsko, Třinec FM (Karpentná) 3 zbytnělý plod a švestky, znetvořný houbou Taphrina pruni, bouchoř: hutrhnem si nákí bachoře Chodsko; bachoř Rtyně v Podkrkonoší TU b expr. hrachu, zralý hrachový lusk: bachoř Česká Třebová UO 4 druh pečiva bez náplně: báchoř Sněžné ZR (Krátká), Tišnovsko 5 expr. tlustý člověk: takovej bachoř mi bude ňeco povídat Dobrovice MB; bachoř Jasenná NA, Břeclavsko
● je tlustej jako bachoř Bohdašín RK – velmi tlustý
→  báchůřek m. (báchúřek) dem. k 4: báchúřek Sněžné ZR
ČJA 2, 5 (bouchoř)
Kl