SNČJ
aft m. (aft), afta f. (afta)
vřídek na ústní sliznici: zas se mňe uďelala v hubje afta Železnobrodsko; já mám na patře samí afti Kladno KL; mám hobo plnó aftú Rájec-Jestřebí BK; strči fšecko do hb a pak se ďivi, že má aft Dobrochov PV
SSJČ
Kn