blafoň m. (blafoň, blavoň)
1 expr. mluvka, žvanil: tenhle mladej je takovej blafoň Chrast CR; blavoň Blatnička HO 2 expr. štěkavý pes: súsedé majú takového blavoňa velikého Velká nad Veličkou HO; to neňi moje gusto takovy pes, to su takovi blafoňi Černotín PR; blafoň Uherskohradišťsko
Ko