borovice f. (borovice, borovica, buruvica)
1 čes, mor bot. borovice (Pinus): borovicím Blaťáci řikají bábi, blatofki, kleče Zálší TA; mňeli vedlivá gronto krásnó buruvico, ale museli jo skácet Rájec-Jestřebí BK; tam sme mňeli borovico a pod ňó lehával Hibeš na dece a čtl Brno BM; borovicám sme říkali taki sosni Račice-Pístovice VY; von maji običéňe na borovicich t vran hňizda Palonín SU; to dlóhi pcháči, to je borovica Litovelsko; jako vánočňí stromeg majú borovicu Vsetín VS (Rokytnice); borovice Úlibice JC, Počepice PB (Rovina); borovica Břeclavsko, Valašsko, Jablunkov FM 2 vm jalovcová kořalka: hĺtečeg borovice na zehříťí podaj Luhačovicko; borovica Mistřice UH, Blatnice pod Svatým Antonínkem HO
● je urostlej jako borovice Úlibice JC – dobře rostlý
→ dem. borovička v. t.
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 70 (borovice); SPJČ (BOROVICE); SPJMS (BOROVICE)
Ši