bělavý adj. (bjełaví, bjelavej, bílavij, bjelavé, bjełavej, b’ełavý, b’ołavy)
1 zejm. vm přecházející do běla, ne zcela bílý: já ho viz s tó bjelavó pantló  klobóka tag vážňe jit Litovelsko; ot čeho máž na gaťách ty bjełavé fleky? Kelečsko; bjelavej kartoun na jupku Stráž DO; bílavij Mrákov DO; bjełavé šati Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; b’ełavý Valašsko; b’ołavo skura Bohumín KA (Vrbice) 2 světlovlasý: bílavij Mrákov DO
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BĚLAVÝ)
Hb