beseda f. (beseda, bes’eda, bešeda, b’eśada, bezeda, vešeda, v’eśada)
1 též plt. zejm. mor, slez přátelské, sousedské posezení s rozhovorem: fšeci, ke kerém sem spíš chuďila na besedo, tak jož homřeli Rájec-Jestřebí BK; sóseďi choďí k sobje na besedu Jankovice KM; biła u náz veliká beseda Blatnice pod Svatým Antonínkem HO; tá naša ďefčica bi furd enom po besedách choďia Mistřice UH; přýď na besedu Liptál VS; otedz rát choďívał na besedu g večeru Kelečsko; chodžy po vešedoch, a doma ňidz ňeporobi Bohuslavice OP; přydž na bešedy Studénka NJ; přišli v ňeďelu na bes’edy, budz’e u naz aji Maryča z Hadaščoku Frýdecko-Místecko; on tam baj ydz’o na bes’edy Branice POLSKO; bezeda Krásné CR; beseda Hlinsko CR, Sedlčany PB; v’eśada Hať OP; b’eśada Dolní Lutyně KA 2 společenský tanec sestavený z národních tanců: prosim vás, diď voňi tam taki tancovali nákou besedu, já sem aňi nevjeďela, co to je Paseky PI; beseda, ta je faň, samo sebó  valčik Litovelsko; beseda Blanensko
● ide mu brada g nosu na besedu Uherskohradišťsko – je bezzubý
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 196 ((chodit) na besedu); SPJČ (BESEDA); SPJMS (BESEDA)
Hb